Co je vlastně správná výchova? Jak poznat, že ta Vaše je zrovna ta pravá správná?
Rodiče u svých prvorozených dětí mnohdy neví, co dělat, aby vychovali dítě správně, aby nebylo zbytečně rozmazlené a aby z něj naopak nevyrostli nevychovaný spratek. Jak na správnou výchovu je otázka za všechny prachy. Ve chvíli, kdy miminko teprve čekáme, si v duchu malujeme, jak bude miminko hodné, jak ho budeme správně vychovávat a po narození zjistíme, že je miminko svéhlavé, má svou (mnohdy) tvrdohlavou povahu a pak najít správnou cestu k výchově je oříšek. Jsou i rodiče, kteří přestože neví, jak správně vychovávat, převezmou výchovné styly ze své původní rodiny a tím se řídí. Kdo však nemá příjemné vzpomínky z výchovy sebe sama (coby dítěte), musí jít cestou pokus-omyl.
Výchovné styly
Na jedné straně jsou rodiny, které vyžadují přísný (direktivní) styl výchovy, kdy dítě musí mít řád a disciplínu a bezpodmínečně poslechnout. Mnohdy tento výchovný styl může pomoci, ale jsou děti, které jsou na příliš přísné podmínky a svým způsobem omezování dětské svobody háklivé, zaseknou se a prostě přes to vlak nejede. V tu chvíli vznikají první konflikty. V případě příliš přísné výchovy dochází u dítěte k tomu, že má stále strach a bojí se cokoliv udělat, aby to nebylo špatně, případně aby nepřišel trest za cokoliv špatného.
Naopak na druhé straně jsou rodiny s liberálním přístupem k výchově, kdy dítěti dovolí takřka všechno a snaží se být jejich kamarádem, nikoliv rodičem. I tato výchova má svá specifika, své výhody i nevýhody. Rozhodně taktéž není cestou ideální.
Podle Lucie Konnigové, autorky světoznámého bestselleru Negramotný rodič je nejvýhodnější výchova taková, která je přesně mezi přísnou a liberální výchovou, aby dítě mělo svůj prostor, kde se může svobodně projevovat.
Třetí prostor
Britský psychoanalytik Donald W. Winnicott kdysi psal o tom, že je potřeba, aby byl rodič natolik vzdálen a nablízku, aby mohl vzniknout třetí prostor, který umožní dítěti mít svůj vlastní prostor, ve kterém bude i nebude rodiči nablízku. Když je rodič dítěti až moc nablízku, vznikají z toho neseparované děti a naopak, když je rodič až moc vzdálený dítěti, vznikají deprimované děti.
5 mezníků správné výchovy
- milujte děti bezpodmínečně (láska rodičů musí přicházet stále, nejen ve chvíli, kdy je dítě hodné),
- přijměte děti takové, jací jsou (dítě je jedinec se svými přáními a tužbami a nemusí tím pádem splňovat to, co si pro něj rodiče představují),
- jsem rodič, ne Bůh (je potřeba mít z rodičů respekt a ne se jich bát),
- buďte dětem vzorem (pokud něco po dítěti chcete, vždy jim ukažte, že to také dodržujete např. že také používáte na kole helmu),
- berte dětství jako zábavu, ne dřinu (dopřejte dětem zábavu, nikoliv úkoly a nařizování).