Každý cestovatel má možnost zveÅ™ejnit co zažil. Tamhle nebo tuhle. To je jedno. Ale zveÅ™ejnit to může, tÅ™eba formou povÃdek, vyprávÄ›nà v rozhlase nebo knihy. Tato kniha pak sluje cestopis a nÄ›kdy se stane hojnÄ› Ätenou. Pan Hanzelka by mohl vyprávÄ›t. Â
NÄ›kdo vÅ¡ak pÃÅ¡e cestopisy, aniž kdy opustil rodné mÄ›sto. To je pÅ™Ãpad pana Karla Maye a jestli mi nynà řeknete, že nevÃte, kdo je to duchovnà otec Vinnetou, tak pÅ™estanu psát. No proto. Tento muž psal o cestách do dalekých zemÃ, ale vÅ¡e mÄ›l nastudováno z map a knih. Dostal se tam pak, ale to už byly knihy napsány. Byly to cestopisy, ale psány dobrodružnou formou. A Old Shatterhand projel celý západ, aby se pak vydal také do Orientu. A zde mu neÅ™Ãkali Old Shatterhand, ale dostal jméno Kara ben NamsÃ. ÄŒili, Karel z NÄ›mecka. Â
Nedá se snad ani věřit, že pÅ™i peÄlivých popisech, které již v nových pÅ™ekladech nejsou tam autor nikdy nezavÃtal. Znalosti zemÄ›pisné snoubily se znalostà jazyků a pan May tak krásnÄ› Å¡idil Ätenáře, jako že to vÅ¡echno prožil on. Tyto knihy jsou totiž psány ich formou, tedy pÅ™Ãhody jsou popisovány z pohledu prvnà osoby. Tedy pisatele samého. Â
Ano, pan May byl lhář. Ale copak pohádky nejsou jedna velká lež? A stále se k nim vracÃme. A v knihách pana Maye nalézáme úctu ÄlovÄ›ka k ÄlovÄ›ku, odpor vůÄi jakémukoli násilà a zbyteÄnému zabÃjenà pÅ™edevÅ¡Ãm. Â
V zájmu pravdy vÅ¡ak nutno dodat, že pan May se poté dostal jak do Orientu, tak na divoký západ, který už tehdy divoký nebyl. V Orientu jej vÅ¡ak Äekalo velké zklamánÃ, které se projevilo i v jeho románech, tedy cestopisech. Zde již nenà Kara ben Nemsà nadÄlovÄ›kem, který vÅ¡e Å™eÅ¡Ã levou rukou, ale stává se vÃceménÄ› filozofem. Takže Ätenář dobrodružstvà pÅ™icházà zkrátka. Â
PÅ™esto nelze jinak než panu Mayovi podÄ›kovat, protože jeho prostÅ™ednictvÃm jsme sbÃrali prvnà znalosti o Africkém kontinentu a tÅ™eba také Persii.Â