Každý cestovatel má možnost zveÅ™ejnit co zažil. Tamhle nebo tuhle. To je jedno. Ale zveÅ™ejnit to může, tÅ™eba formou povídek, vyprávÄ›ní v rozhlase nebo knihy. Tato kniha pak sluje cestopis a nÄ›kdy se stane hojnÄ› Ätenou. Pan Hanzelka by mohl vyprávÄ›t.  

Někdo však píše cestopisy, aniž kdy opustil rodné město. To je případ pana Karla Maye a jestli mi nyní řeknete, že nevíte, kdo je to duchovní otec Vinnetou, tak přestanu psát. No proto. Tento muž psal o cestách do dalekých zemí, ale vše měl nastudováno z map a knih. Dostal se tam pak, ale to už byly knihy napsány. Byly to cestopisy, ale psány dobrodružnou formou. A Old Shatterhand projel celý západ, aby se pak vydal také do Orientu. A zde mu neříkali Old Shatterhand, ale dostal jméno Kara ben Namsí. Čili, Karel z Německa.  

Nedá se snad ani věřit, že pÅ™i peÄlivých popisech, které již v nových pÅ™ekladech nejsou tam autor nikdy nezavítal. Znalosti zemÄ›pisné snoubily se znalostí jazyků a pan May tak krásnÄ› Å¡idil Ätenáře, jako že to vÅ¡echno prožil on. Tyto knihy jsou totiž psány ich formou, tedy příhody jsou popisovány z pohledu první osoby. Tedy pisatele samého.  

Ano, pan May byl lhář. Ale copak pohádky nejsou jedna velká lež? A stále se k nim vracíme. A v knihách pana Maye nalézáme úctu ÄlovÄ›ka k ÄlovÄ›ku, odpor vůÄi jakémukoli násilí a zbyteÄnému zabíjení pÅ™edevším.  

V zájmu pravdy vÅ¡ak nutno dodat, že pan May se poté dostal jak do Orientu, tak na divoký západ, který už tehdy divoký nebyl. V Orientu jej vÅ¡ak Äekalo velké zklamání, které se projevilo i v jeho románech, tedy cestopisech. Zde již není Kara ben Nemsí nadÄlovÄ›kem, který vÅ¡e Å™eší levou rukou, ale stává se víceménÄ› filozofem. Takže Ätenář dobrodružství pÅ™ichází zkrátka.  

Přesto nelze jinak než panu Mayovi poděkovat, protože jeho prostřednictvím jsme sbírali první znalosti o Africkém kontinentu a třeba také Persii.