V dnešním článkem bych se ráda zaobírala dnes už obvyklou nemocí, která se nazývá cukrovka neboli diabetes. Česky se také nazývá úplavice cukrová nebo průjem cukrový.

Pro pochopení potřebuje vysvětlit několik pojmů.

Slinivka břišní či latinsky pankreas je dvaceti osmi centimetrový žláznatý orgán, který se nachází za žaludkem. Nachází se zde i Lagerhasovy ostrůvky, kterých je v člověku asi 1,5 miliónu. Produkují inzulín přímo do krve. Když pozřeme stravu, hladina cukru v krvi stoupá. Tento vzestup zaznamenají buňky v ostrůvcích a zvýší produkci inzulínu. Hladina cukru se tedy opět sníží.

Inzulín je hormon, který umožní našemu tělu, aby bral glukózu čili cukr z krve. Je tvořen ve sliznici břišní. Tento protein složený z 51 aminokyselin, je zodpovědný za přeměnu stravy v energii. Pokud má jedinec diabetes, právě slinivka nevytváří dostatek inzulínu nebo tělo není schopno využívat inzulín. Tím se hladina glukózy v krvi zvýší.

První zmínky pocházejí ze středověku z Egypta. Léčbu nalezl až v novověku James Richard Macleod, který zkoušel přenášet inzulín z jednoho psa do druhého. Nakonec svůj pokus vyzkoušel i na dítěti, který vyšel a získal Nobelovu cenu za lékařství.

Diabetes se dělí na dva typy:

§  diabetes mellitus I. typu – vyznačuje se absolutním nedostatkem inzulínu

§  diabetes m. II. typu – projevuje se relativním nedostatkem inzulínu

Diabetes I. typu

Vzniká destrukcí B buněk, které jsou zodpovědné za imunitní systém především za protilátky. Tento fakt vede k absolutnímu nedostatku inzulínu. Lidé jsou závislí na aplikaci inzulínu do krve. Bez inzulínového pera by se pacient nikam nedostal.

Diabetes II. typu

Označuje se jako nerovnováha mezi sekrecí a účinkem inzulínu v glukóze. Slinivka produkuje nadbytek inzulínu. Tělo jedinců je „odolné“ vůči inzulínu. Cukrovka II. typu se léčí perorálními antidiabetiky nebo terapií. Avšak nejvíce se vyskytuje u lidí nad 40 let.

Oba dva typy se mohou geneticky zdědit, avšak větší % je u II. typu. Při typu I. lze zdědit jen určité vlohy, které mohou zapříčinit chorobu.

Proto si myslím, že tato choroba je velmi nebezpečná, protože pacient musí dodržovat určité normy a dodávat látky. Přesto je mnoho lidí, kteří s touto nemocí žijí naplno jejich životy.