Přesně tak. Schodišť bývá nepřeberné množství typů a druhů. Žádný objekt s více podlažími se bez schodišť neobejde. I když má třeba výtah. Schodiště musí být už, jen aby objekt vyhověl požárně bezpečnostním předpisům.

Nejsložitější konstrukce schodiště je u schodiště samonosného. To je konstruováno tak, že jednotlivé schodnice jsou pevně vzájemně propojeny pomocí nosných prvků, že tvoří kompaktní celek, který nepotřebuje další opěrné body. Tato schodiště mohou být umístěná kdekoliv v prostoru. Působí dojmem, jako by se sama vznášela, protože nemají žádnou opěrnou konstrukci.

Podobně působí i čepovaná schodiště. Při nich jsou jednotlivé schodnice pevně propojeny rozpěrnými prvky. Opět se obejdou bez bočnic. Působí velice elegantním dojmem a mohou být opravdovou dominantou interiéru.

Pokud je řeč o dominantním prvku interiéru, asi se nic nevyrovná celoskleněným schodištím. Skleněné schodnice skoro nejsou vidět, a pokud jsou kombinovány s nerezovou nosnou konstrukcí, nebo konstrukcí v zajímavých barevných kombinacích, je jejich efekt doslova oslňující. Sklo použité na výrobu schodnic je bezpečnostní, lepené s vrchní zakalenou, tedy tvrzenou vrstvou. Povrch mívá protiskluzovou úpravy. Schodnicové sklo může být čiré, nebo tónované či mléčné. Samozřejmě lze do schodnic lze pískováním vpravit určité vzory, či emblémy, jako logo, znak společnosti a podobně.

Další typ konstrukcí jsou například schodiště bočnicové. Jde o klasické schodiště, které má zřejmě nejdelší historii. Mezi dvě bočnice jsou upevněny jednotlivé schodnice. Takové schodiště je velmi populární, právě pro jednoduchost konstrukce. Použije ho každý, pro rychlou stavbu, třeba i na chatě. Venkovní konstrukce je nutné přizpůsobit místním povětrnostním podmínkám a také předpokládané zátěži. Venkovní schodiště mívají masivnější konstrukci a pochozí plochy jsou odolnější proti opotřebení.